Je vědecky potvrzeno, že pes vznikl domestikací vlka. Ale navzdory zažitým představám psi nepocházejí z vlka obecného (Canis Lupus), který se dnes vyskytuje na většině severní polokoule, nýbrž z dávného plemene pravlků. Kdy a kde přesně se tak stalo, se zatím neví. Nedávná studie pravěké vlčí DNA vrhla na tuto proměnu prvního domestikovaného druhu na světě další světlo.
Proměny vlčích genů
Vlci se v dávných dobách naučili žít v blízkosti lidských obydlí, protože přišli na to, že je zde vždy dostatek potravy. Lidé zase získali ochranu před jinými dravými zvířaty a pomocníka při lovu. Ochočené mládě vlka bylo pro lidi již v době ledové neocenitelným pomocníkem.
V průběhu staletí nastaly u jedinců žijících s lidmi změny některých vlčích genů a vlk se tak začal měnit na psa. Díky jedné skupině genů, která souvisí s nervovou činností, jsou psi méně agresivní než vlci, dokážou lidi přijmout jako sobě nadřazené a mají vyšší ochotu učit se.
A protože první vlčí předci psů dostávali u lidských obydlí k jídlu i jiné věci než maso, typicky zbytky rostlinné stravy, postupně se u nich vyvinula také schopnost trávit škrob. Tuto schopnost vlci nemají, ti jsou výhradně masožraví.
Jak dávno to bylo?
V červnu 2022 byla v prestižním časopise Nature zveřejněna studie, podle které mohou dnešní plemena psů pocházet ze dvou oddělených populací dávných vlků: jedné ve východní Asii a druhé na Blízkém východě. K proměně z vlka na psa došlo podle výzkumů nejméně před 15 000 lety, což představuje poslední dobu ledovou.
Na výzkumu se podílelo přes 80 vědců ze 16 zemí, kteří analyzovali genomy několika desítek starověkých vlků. Vlci analyzovaní v této studii žili v Evropě, na Sibiři a v Severní Americe v průběhu posledních 100 000 let.
Kde žil prapravlk?
Vědcům se zatím nepodařilo najít DNA ani jednoho starověkého vlka, který by byl přímo příbuzný všem moderním psům. Zjistili však, že psi jsou geneticky podobnější dávným vlkům v Asii než vlkům v Evropě. Psi tak pravděpodobně vznikli někde v Asii.
K tomu, aby bylo možné přímo spojit psy s dávnou vlčí populací, potřebují vědci více vzorků z celého světa, zejména ze vzorků z jižní polokoule. Jenomže DNA se nejlépe uchovává v chladnějším podnebí, proto bylo ve zmíněné studii použito více vzorků ze severní polokoule.
Vědce také překvapilo, jak geneticky propojené zůstaly různé vlčí populace po desítky tisíc let po celém světě, což naznačuje, že psovité šelmy pravděpodobně pravidelně cestovaly a pářily se. To možná umožnilo vlkům přežít konec doby ledové, zatímco mnoho jiných savců vyhynulo.
Nesnadná proměna
Proces výchovy prvních vlků jistě nebyl jednoduchý. Od roku 2008 se Zsófia Virányi, etoložka z Vlčího vědeckého centra v Rakousku, a její kolegové věnují výchově obou druhů, aby zjistili, co dělá psa psem – a vlka vlkem. V centru vědci dohlížejí na čtyři smečky vlků a čtyři smečky psů, a studují je.
„Můžete nechat na stole kus masa a říct jednomu z našich psů: „Ne!“ a on si ho nevezme,“ říká Virányi. „Ale vlci vás ignorují. Podívají se vám do očí a maso seberou.“
Psí smečky nejsou rovnostářské jako u vlků, ale diktátorské, zjistili vědci z centra. Vlci mohou jíst společně. I když dominantní vlk vycení zuby a zavrčí na podřízeného, níže postavený člen se nehne. Totéž však neplatí u psích smeček. „Podřízení psi málokdy jedí ve stejnou dobu jako dominantní,“ podotýká Virányi.
Jak se nezávisle smýšlející, rovnostářský vlk změnil v poslušného, na rozkazy čekajícího psa a jakou roli při dosažení tohoto úspěchu hráli dávní lidé, je pro Virányi záhadou: „Snažím se představit si, jak to dokázali, a opravdu to nedokážu.“
